Německé vozy značky BMW a Mercedes-Benz představovaly ve 20. století pro české motoristy symboly kapitalismu. Nelze se tedy divit, že po revoluci se k nám dovážely ve velkém a to jak vozy lidovější, tak prémiovější.
BMW řady 3 patřilo mezi ty lidovější. I přesto, že dnes bychom už asi nespočítali, kolik „trojek“ se prohánělo po našich silnicích, vzpomínají majitelé na archaické E21 a E30 většinou v dobrém.
![](https://90sczechroads.cz/wp-content/uploads/2023/03/image-2-1024x688.png)
BMW E21 na fotografii z roku 1991, soukromý archiv Oty Švaňka.
Jendův příběh
Pozorní čtenáři ví, že ne na všechna auta, na která zde vzpomínáme, čeká dobrý osud. V roce 1999 se však začal psát další famózní příběh zlatého BMW 318i.
Pan Jan B. vzpomíná: „Psal se 2.duben 1999, tři dny před mými 8. narozeninami, kdy tátovi tehdy strejda sehnal z OTTL AUTO-MOTO Benešov krásné BMW E30 318i coupé v bronzové metalíze. BMW vyměnil za původní Škodu 105.“
„Vzpomínám, jak nás BMW vozilo na výlety a cesty na Jadran. Pamatuji těch prozvracených cest (měl jsem slabší žaludek), zvládlo tisíce kilometrů, k moři nás odvezlo plně naložené i v pěti lidech. To byly časy…“
![](https://90sczechroads.cz/wp-content/uploads/2023/03/FB_IMG_1669664873129-1024x768.jpg)
Čekání na Jadroliniji – chorvatský trajekt.
„Auto táta kočíroval celých 7 let. Mně tehdy bylo už 15 a naše E30 se prodala roku 2006 o pár kilometrů dál na sídliště. Na špinavé sídliště jsem se chodil na ni koukat, kde ji chyběla naše čistá a suchá garáž. Péči k ní už nový majitel nechoval a zbídačená u něj hnila dalších 6 let, během kterých jsem si pořídil (v 18 letech) své první auto – Škodu Favorit.“
„Favorita jsem – jakožto mladý tuner – neustále ladil, až jsem ji nakonec vrátil opět do originálního stavu. Pak jsem ho prodal a zastesklo se mi, že bych chtěl mít E30, jako míval kdysi táta. Mezitím naše E30 někam zmizela.“
Návrat domů
„V zimě 2012 jsem prošmejdil mraky inzercí s BMW E30, ale pořád jsem si nebyl jistý, pořád někdě byl problém s tím a zase támhletím… Do oka mi ale nakonec padla E30, která byla kousek ode mě (Praha – Stodůlky), bylo to coupé a za slušný peníz. Inzerát byl tuším bez fotek, tak jsem majitele požádal o fotky a další informace. Auto bylo ‚shnilé‘ a jeho stav opravdu nebyl nejlepší. Druhý den přistály v emailu fotky auta.“
„Na fotkách bylo coupé a dokonce i ve stejné barvě Bronzitbeige metallic. Říkal jsem si, že by bylo super mít E30 ve stejné barvě jako měl tenkrát táta. Od táty se mezitím dozvídám, že řidičovu sedačku měl tehdy v jiné barvě (původní byla prosezená). Na fotkách koresponduje nejenom barva auta , ale i sedačka řidiče má jiný odstín. Sakra, není to naše E30?! Okamžitě kontaktuju majitele, zda by nemrknul do velkého techničáku na předešlé majitele. Tomuhle se podle mě říká osud a zvrat, který se má stát – je tam psaný můj táta! Bavoráka (dnes už od kamaráda Daniela) jsem okamžitě koupil, bez většího zkoumání, co s autem je nebo není. Koupil jsem kus svých vzpomínek, kus svého života, ztraceného člena rodiny, ne auto.“
![](https://90sczechroads.cz/wp-content/uploads/2023/03/FB_IMG_1648482708170-1024x768.jpg)
Čerstvě po lakování.
„Auto poté prošlo renovací, značka se stala srdcovou. Doufám, že moje děti nezažijí příběh jako já, ale že jediné, co bude potřeba , bude vzít klíčky z věšáku, otevřít garáž, strčit je do zapalování a otočit.
Tohle je můj příběh a můj životní zvrat v oblasti zálib. Jediné co mě mrzí, že se nedochovala původní poznávací značka,“ končí Honza svůj dopis.
Honzovi tímto děkuji za nádherný příběh a přeji mnoho šťastných kilometrů za volantem svého veterána.
Zdroj fotografií a vzpomínek: soukromý archiv pana Jana Bůvy.