Autosalony Z cest (80. léta) Z cest (90. léta)

Amerika v ČSFR

Počátkem 90. let se pan Otamír Švaněk rozhodl, že si pořídí Mustang. Vyhledal si inzerát na tento FORD MUSTANG 1. generace.

Na počátku devadesátek se lidem ani nesnilo o tom, že jednou budou dennodenně prohlížet stovky inzerátů aut na svém osobním počítači. Faktem je, že online inzertní systémy přišly do našich končin až v 2. polovině 90. let. Otamírovi nezbylo nic jiného, než kontaktovat majitele, aby mu zaslal fotografie.

Majitel zaslal 2. fotografie. Na první (fotografie se ženou) je typ Mustanga po faceliftu (rok výroby cca 1967), na druhé je předfaceliftový typ (rok výroby cca 1964 – 1965). Podrobnější informace o vozech se bohužel propadly do dějin. Ota si již nevzpomíná, co měly vozy pod kapotou nebo kým byly vozy vlastněny. K nákupu nakonec vůbec nedošlo – Ota si nákup nakonec rozmyslel.


CO PROZRADÍ FOTOGRAFIE?

Ze druhé fotografie můžeme vyčíst pár informací. Je zřejmé, že byl vůz registrován v okresu Ústí nad Labem. Přibližně mezi lety 1986 – 1988 mu byla přidělena alfanumerická kombinace ULD 86-19. Můžeme tedy říct, že vůz brázdil našimi silnicemi už v 80. letech, tedy za socialismu.

JAK SE K NÁM MOHL VŮZ DOSTAT?

„Vlastník automobilu „Made in USA“ byl bývalým režimem považován za jakéhosi spojence zlého a státem odsuzovaného „imperialistického“ světa. Navíc od znárodnění v únoru 1948 se k nám ameriky přestaly oficiálně dovážet a spolu se zánikem zastoupení zmizela i jakákoliv možnost servisu těchto vozů či pouhého získání náhradních dílů. Komunistické Československo se všemu západnímu uzavřelo a majitelé amerických aut byli nuceni provozovat své vozy s velkými problémy.“(1)

„Přesto se v tehdejší ČSSR nacházela spousta zajímavých amerik, které se k nám dostávaly nejrůznějšími způsoby. Nejčastěji jako vyřazené ambasádní vozy, odprodané přes podnik zahraničního obchodu Tuzex do rukou soukromých vlastníků, nebo jako individuální dovoz od známých zpěváků, sportovců a v neposlední řadě i cirkusů a varieté. Další častou alternativu představoval nákup amerického vozu Barrandovskými ateliéry pro potřeby natáčení. Posledním způsobem, jak se k nám do ČSSR americký vůz dostal, byla autonehoda cizího státního příslušníka na našem území, kdy se havarovaný vůz odprodal a posléze většinou amatérským způsobem opravil a opět provozoval.“(1)


PROVOZOVÁNÍ VOZU Z USA ZA SOCIALISMU

„Nutno podotknout, že tehdy nebyla auta z 50. a 60. let považována za veterány a téměř všichni majitelé je využívali jako dopravní prostředky denní potřeby. Největším problémem bylo udržet je v chodu, a to bez použití originálních náhradních dílů, které v ČSSR prostě neexistovaly. Bohužel nebyla k dostání ani odpovídající maziva a oleje, na což doplácely hlavně automatické převodovky. Přes všechny problémy byly ameriky pro své majitele jedinečnými stroji, které se jen tak nenabízely k prodeji a tudíž se velmi špatně sháněly.“(1)


90. LÉTA

Pád totalitního režimu znamenal pro majitele amerik velkou „úlevu.“ Trh západního světa se legálně zpřístupnil i pro ně a bylo tedy možné servisovat své vozy na patřičné úrovni. V devadesátých letech se též začaly objevovat prodejny a servisy, specializující se výhradně na vozy vyrobené v USA.

Například autorizovaný Autoservis Sedlčany s. r. o. nabízel prodej a servis vozů Jeep a Chrysler a svého času měl i rozsáhlý areál, ve kterém se prodávaly vozy ojeté. Zakoupit se u nich dal i, tehdy naprosto nový, Dodge Viper.

Autoservis Sedlčany s. r. o., rok 1994.

Zdroje:
1. Historie dění kolem amerických automobilů v naší republice (americancars.cz)
2. Autoservis Sedlčany – Svět motorů 1994, foto: František Fiala.
3. Fotografie Mustanga – soukromý archiv pana Otamíra Švaňka. Děkuji za sdílení a důvěru.