V devadesátkách se snažila většina automobilek zařadit do svého portfolia menší vůz sportovního charakteru. Mazda se pyšnila typem MX-3, který byl nabízen i se šestiválcem, Renault uvedl Megane Coupé, Ford uvedl první generaci Pumy a pak tu byl Opel. Ten se snažil konkurovat ostatním značkám s modelem TIGRA od roku 1994.
Tigra byla cenově velice dostupná. Základní model s benzínovým agregátem o objemu 1,4 litru byl v nabídce za pouhých 444 444 Kč. Díky atraktivnímu vzhledu a přijatelné ceně se stala žádanou, v zátěžové zkoušce času bohužel neobstála. Popularita Tigry byla především v 0. letech, kdy je tuneři využívali k exteriérovým úpravám. Tigry též měly problémy s korozí, a proto je „zubatá“ kosila jednu po druhou. Spatřit dnes hezký, zachovalý kus bez koroze a zásahu tunera je velmi obtížné.
Opel Tigra v testu magazínu Auto Tip, 90. léta.[1]
Morava ’96
Náš sledující Petr H. nám poslal vzpomínku na Tigru, jež se stala nedílnou součástí rodiny:
„Jako by to bylo dneska, když jsme před 25 lety kupovali nový Opel Tigra v dealerství Opelu v Ostravě. Jelikož se dealerství nacházelo (a dodnes nachází) poblíž svinovského nádraží, vyrazili jsme celá čtyřčlenná rodina pro auto vlakem.
Tigra, společně s Fordem Puma, byla považována za ikonické sportovní německé auto, a i když se jednalo o motorizaci 1.4 16V s výkonem 90 koní, udělalo v té době mnoho parády. Pamatuju si, že když jsme s Tigrou přijížděli na vesnici na ‚plac‘, chodili se k nám na auto dívat sousedé a kamkoliv jsme přijeli, přicházeli se na Tigru dívat náhodní kolemjdoucí. Možná i proto se vůz stal srdcovkou mého bráchy Kuby, který má Tigru dodnes a v současnosti vůz prochází renovací.
Protože táta jezdil s jinými vozy (v druhé polovině 90. let benzínovým Renaultem Scénic), jezdila s Tigrou nejprve máma a poté brácha, čemuž odpovídá nízký nájezd. Po 25 letech nepřekročil 120 tis. kilometrů. Pořizovací cena vozu byla v roce 96 kolem 450 tisíc korun v avizované motorizaci 1.4 16V vč. ABS avšak bez klimatizace.
Na prvních třech fotkách je s Tigrou máma s bráchou, já s bráchou a brácha s vlčákem Blackem. Čtvrtá fotka zachycuje Tigru v poslední pojízdné podobě – stále na okresních značkách.“
Zdroje
- Magazín Auto Tip (90. léta)
- Soukromý archiv pana Petra Holuši. Děkuji za zaslání a důvěru.