Ve čtyřiadevadesátém roce vyrazil otec pana Jana O. s rodinou do rakouského flohmarktu (bleší trh). Toho času tam byl nabízen i tento FORD ESCORT 1.3 z roku 1983. Tehdy 11 let staré auto padlo otci hned do oka.
Koupil ho „za pár drobných.“ Po chvíli otce hledala Honzova babička a jakmile ho našla, spatřila, jak se o auto opírá. Její reakce slovy „jdi od toho auta dál, nebo to budeš platit!“ byla naprosto očekávatelná, nechtěla se dostat do potíží, navíc v cizí zemi. Honzův táta jí oznámil, že vůz koupil. To už babička běží pro dědu, aby vůz prohlédl. Děda babičku uklidnil a konstatoval, že je auto v dobrém stavu.
Vůz byl dovezen z Rakouska a otec se pustil do servisu. Zbavil vůz koroze a naladil motor. Otec si s autem užil mnoho legrace, nikdy ho nikde nenechalo. Auto nakonec sloužilo do roku 1997, kdy mělo nehodu a byla poškozeny nosné části. Užívání vozu i po opravě by nebylo bezpečné.
I po nehodě zůstal Honzův táta věrný Fordu. Následně vlastnil další dvě generace Escortu a dnes celá rodina jezdí ve Fordech.
Vůz byl dovezen domů, rok 1994. Povšimněte si též dobového polepu a poznávací značky. Ta byla na vůz připasována z jiného, mnohem staršího vozu. Poznávací značky s kombinací CB se vydávaly v letech 1960 – 1966.
Zdroj: soukromý archiv pana Jana Ondřicha. Děkuji za zaslání a důvěru.